Volný čas
Kontakty / Odkazy
Město Mirotice
Náměstí Mikoláše Alše 18
398 01 Mirotice
telefon382 229 101
emailpodatelna@mirotice.cz

Zcech Point
Předpověď počasí

Mikoláš Aleš

26.03.2015 publikoval: Monika Chylíková

* 18. listopadu 1852 v Miroticích
+ z 9. na 10. července 1913 v Praze

Mikoláš Aleš se narodil jako třetí syn rodiny Alšů v Miroticích 18. listopadu 1852. Alšové, jež se do Mirotic začátkem 18. století přestěhovali z Písku, byli  zámožnými mirotickými občany, jimž původně patřila usedlost po nich zvaná "Alšovna". O usedlost však nakonec přišli, stejně tak jako o rodinné jmění.

František Aleš, otec, byl písařem v Miroticích a okolí a ke konci života se stal městským tajemníkem. Matka, Veronika Alšová rozená Famfulová, byla prostá žena z lidu. Otec František Aleš se snažil svým dětem dát co nejlepší vzdělání. V Miroticích neměl dobré výdělky a proto prodal chalupu v Rybářské ulici a v lednu r. 1856 se celá rodina stěhuje do Písku a odtud ke konci téhož roku do Prahy. Ale ani tam nemohl najít uplatnění, proto se opět v únoru r. 1858 stěhují zpět do Mirotic.

Na čtyřletého Mikoláše zapůsobila Praha silným dojmem. Už v té době začal kreslit. Již jako šestiletý si kreslil jesličky o vánocích r. 1858. Alšovi bratři studují v Písku, kde bydlí se strýcem Tomášem. Při pobytech bratrů doma Mikoláš často doprovázel Františka na nedalekou samotu do dvora Buda. Tam poprvé uviděl Márinku Kailovou, svou budoucí ženu, která trávila jako sirotek dětství u dědečka Baťka.

Roku 1862 odchází i Mikoláš Aleš na školu do Písku a žije tam spolu s bratry a strýcem Tomášem. V roce 1865 umírá jeho bratr František na souchotiny a o dva roky tragicky zemřel i jeho bratr Jan.

Roku 1865 vstupuje Aleš na gymnázium, ale pro neshody s profesorem je nucen školu opustit. Poté se učí u mistra malířského v Písku. Na podzim r. 1867 vstupuje do 2. třídy písecké reálky a zde studuje až do května r. 1869. Na podzim r. 1869 odjíždí studovat do Prahy a stává se žákem akademie umění. Před odjezdem do Prahy mu umírá matka. Další léta studií jsou silně poznamenána hmotným nedostatkem, snaží se přivydělat si vyučováním kreslení a od roku 1872 ilustrováním "Palečka". Maluje a pilně tvoří.

Alšovy prázdniny v Miroticích r. 1874 nepatřily k bezstarostným. Jeho otec, který se podruhé oženil, postonává a téhož roku umírá. S macechou se Mikoláš nikdy nespřátelil, a tak ujíždí do Prahy, kde je ve svých 22 letech úplně sám a bez jakékoli podpory. Na podzim r. 1875 nastupuje vojenskou službu. V roce 1876 potkává opět svou lásku z dětství Marinu. Roku 1877 se Aleš odstěhoval do Suchdola k příteli Brandejsovi, kde strávil bezmála rok života. Zde se zrodila myšlenka na vytvoření slovanských cyklů, z nichž vytvořil cyklus "Vlast". V r. 1878 se Aleš zúčastnil konkursu na výzdobu národního divadla, kde na návrzích pracoval společně s Františkem Ženíškem. V lednu 1879 dokončili kresby a v konkursu zvítězili.

V Miroticích v kostele sv. Jiljí se 29.4.1879 Aleš oženil s Marinou. Aleš si zařídil skromnou domácnost na Malé Straně v Praze. Poté podle smlouvy odjíždí na studijní cestu do Italie a po návratu tvoří během let 1880-81 14 velkých kartonů lunet "Vlasti". V r. 1881 ilustruje Arbesova "Šotka". V r. 1884 se Aleš rozešel ve zlém s Františkem Ženíškem kvůli autorství na výzdobě Národního divadla. Roku 1889 mu vychází cyklus ilustrací národních písní "Osiřelo dítě" a další cykly. Za svého života došel největšího uznání na Národopisné výstavě v r. 1895, kde bylo vystaveno mnoho Alšových sgrafit. R. 1896 vydává spolek Mánes prvou samostatnou publikaci o Alšově díle. K šedesátým narozeninám byl Aleš jmenován měšťanem pražským a byl mu udělen titul inspektora kreslení na měšťanských školách a rádce v dílech uměleckých. Poslední návštěvu v Miroticích uskutečnil Mikoláš Aleš v r. 1912. Na jaře r. 1913 vytvořil svůj poslední akvarel "Sv. Václava". Zemřel v Praze z 9. na 10. července 1913.

 

Dílo

Alšovo dílo převážně čerpá z národních a slovanských dějin a ze života prostých lidí. Vytvořil celkem na 8000 nejrůznějších kreseb, náčrtů, kartonů, ilustrací a asi 65 olejomaleb. Byl malířem, kreslířem, ilustrátorem i jevištním a kostýmním výtvarníkem. Patřil ke generaci výtvarníků Národního divadla. Koncem 70. let se Aleš začal věnovat malbě. Vznikají jeho první oleje: Sláva Čechie (1873), Chorál svatováclavský (1873), Husitský tábor (1877), Setkání Jiřího Poděbradského s Matyášem Korvínem (1878, dnes na Staroměstské radnici), U hrobu božího bojovníka, Májový Triptych (1879, svatební dar své nevěstě) aj. Jeho největší malířské plátno je Pobití Sasíků pod Hrubou Skálou (10 x 8,5 m) instalované v galerii Muzea Českého ráje v Turnově. Obraz byl vytvořen 1895 pro Národopisnou výstavu v Praze.

Obrazové cykly

Smysly (1876) první Alšův dokončený cyklus heroických výjevů . Poezie-Malířství-Hudba (1878) něžný milostný triptych. Pro 14 lunet a čtyři nástěnná pole ve foyeru Národního divadla navrhl Aleš cyklus Vlast a čtyři nástěnné kompozice na téma Život, Mýtus, Národní zpěv a hudba a Historie (1879 zvítězil jeho návrh v soutěži). Čtrnáct lunet mělo následující témata: Stráž na pomezí, Pověsti a osudy, Domažlice, Léčivá zřídla, Rudohoří, Severní průsmyky, Jizera, Trutnov, Krkonoše, Dvůr Králové, Chrudimsko, Táborsko, Otava, Žalov. Návrhy pak s pomocí Františka Ženíška převedl do skutečné velikosti. Pod značkou Okřídlená paleta obdrželi první cenu. Později porota odňala Alšovi možnost, aby Vlast provedl barevně v lunetách sám a svěřila barevné provedení několika jiným malířům, což Aleš chápal jako velkou křivdu. Cyklus Živly (1881), odráží Alšův zájem o Indiány v Americe a jejich nešťastný osud. Šestilistový cyklus Praha (1882) je oslavou matky českých měst ve významných dějinných událostech. Cyklus Život starých Slovanů (1891) je pětilistový romanticko-idylický pohled na život slovanských předků podle tehdejší archeologie.

Kresby a ilustrace

Mezi množstvím drobných děl vyniká např. Napromíjitelný hřích české kritiky (trojdílná satirická báseň beze slov - Osud talentu v Čechách). Ilustroval Ohlas písní ruských (1883) Františka Ladislava Čelakovského, Rukopis zelenohorský a královédvorský (1884), Sládkovy básně Zvony a zvonky (1894), Jiráskovy Psohlavce (1900), Máchův Máj, dále Karla Havlíčka Borovského, Karla Václava Raise, Václava Beneše Třebízského, Jakuba Arbesa aj. Ve svých ilustracích zpodobnil hrdinské postavy národních dějin - kníže Václav, Jan Hus, Jan Žižka, postavy husitských hejtmanů a bojovníků, Chody, zbojníky, selské rebely aj. Se zvláštní oblibou maloval vojenské motivy - hulány, dragouny, husary, čikoše (maďarští pastevci koní), cikány aj.

 

V Obecním domě v suterénu je bar, kde visí osm kolorovaných kreseb od Mikoláše Alše. Jeho velký význam tkví v ilustraci lidových českých a moravských písní, z nichž vznikl známý a velmi populární Alšův Špalíček národních písní a říkadel, vydaný poprvé roku 1906. Kreslil i obrázky do snářů, lidových kalendářů aj. Ilustroval množství dětských knížek, např. Domov, Pohádky, Rok nas vsi, Slabikář, Staré pověsti české, cyklus pohádkových balad Ladislava Quise Hloupý Honza aj. Jeho scénografických prací pro Národní divadlo nebylo mnoho, ale byly významné pro naše jevištní výtvarnictví. Navrhl kostýmy všech postav k Fibichově Šárce (1897) a návrhy jednotlivých scén či kostýmů k různým představením např. Stroupežnického Naši furianti (1887), Zeyerův Neklan (1896) aj.   Významné jsou jeho návrhy a předlohy pro freskovou a sgrafitovou výzdobu domů, zejména v Praze, Plzni, ale i jiných místech. Od roku 1880 do roku 1913 navrhl výzdobu 37 domů a veřejných budov v Praze, což mu umožnila přízeň architektů, zejména Rudolfa Štecha a Antonína Wiehla, kteří stavěli domy s bohatě zdobenými fasádami.

 

Praha

Dům U Rotta na Malém náměstí zdobí malby Řemesel a Zemědělství s postavami, které ve svém povolání užívaly železné nástroje prodávané v domě v železářství. Vestibul Staroměstské radnice krášlí mozaika Hold Praze Výzdoba domu U Kamenné Panny Marie, postaveného pro Štorchovo nakladatelství na Staroměstské náměstí čp. 522, představuje sv. Václava a Tři krále. Alegorické mozaiky v obloucích pod mohutnou lunetovou římsou na fasádě Živnobanky Na Příkopě 20 Lunety ve dvoraně spořitelny v Rytířské ulici představují výjevy z pracovního života na venkově od jara do zimy. Výzdoba Wiehlova domu na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice zobrazuje život obchodníka v 16. st. od narození do smrti. Na čelní stěně kaple kostela sv. Vavřince na Petříně je sgrafito Zmrtvýchvstání Krista (1898). Sgrafito na domě v Ostrovní ulici čp. 1707 představuje postavy pěti vojáků a vlys zvaný Na vojně se scénami z vojenského života. Na postranní stěně Smetanova muzea na Novotného lávce jsou ve výklencích obrazy osob, které se zasloužily o záchranu Starého Města před vpádem Švédů. Podle kartonů Alše a architekta Jana Kouly je provedl Janez Šubič. Dům na nároží Jilské ulice a Skořepky čp. 527 zdobí sgrafita podle Alšových návrhů na námět Válka a mír. Figurální sgrafita českých králů a rytířů pod římsou na novorenesančním domě domě ve Školské ulici čp. 693 Sgrafita s námětem ze života Chodů zdobí dům na Janáčkově nábřeží čp. 1055 na rohu ul. Kořenského.

 

Mimo Prahu

Plzeň je patrně nejbohatěji vyzdobena Alšovými monumentálními sgrafity. Celkem je zde zachováno 22 kompozic na 15 domech, stavěných většinou stavitelem a architektem Rudolfem Štechem ve stylu české renesance. První návštěva Plzně Alše inspirovala k dekoračnímu pásu O petrském trhu v Plzni pro dům v Tovární ulici. Nejrozsáhlejší je cyklické pásmo Obrazů z českých dějin na bloku pěti domů v Nerudově ulici. V Pardubicích jsou Alšovy práce na fasádě zadního traktu radnice a představují Hudbu, Recitaci, Tanec a Kultus města a na domě spisovatele a notáře J. Štolby ve Smilově ulici jsou obrazy Diviše Bořka z Miletínka a Viléma z Pernštejna (z roku 1897). Na děkanském kostele v Pardubicích je sv. Ludmila, sv. Václav a sv. Prokop. Nejznámější Alšovou prací je návrh pardubického městského znaku na Zelené bráně z roku 1902. Aleš vyzdobil také budovu bývalé lékárny U české koruny v ulici T. G. Masaryka v Kladně (1891). Jsou zde scény z lékárenského života. Měl vřelý vztah ke Kladnu díky přátelství s pronájemcem a sládkem kročehlavského pivovaru Otakarem Zacharem, který byl jeho občasným mecenášem. Vyzdobil pro něj vrátnici kročehlavského pivovaru. V. V. Štech u něj roku 1895 objednal kartony pro budovy ve Slaném - alegorie Hospodárnosti (muž s rozsívkou) a Spořivosti (žena s úlem). Aleš navrhl též sgrafita pro radnici v Náchodě, pro školu v Protivíně, pro Hilbertův dům v Lounech, na prapor spolku sv. Václava v Olomouci. Protivínský triptych (sv. Ludmila vyučuje malého Václava, sv. Václav na vinici a Kníže Václav na koni) považoval za nejzdařilejší. Malba v Protivíně je vyškrábaná do omítky jeho blízkým a věrným spolupracovníkem Josefem Bosáčkem. Pro Hotel Dvořáček v Písku vytvořil 11 kartonů, které pak do pásu mezi okna prvního a druhého patra provedl ve sgrafitu malíř Josef Bosáček. K jeho posledním dílům patří také návrh odznaku Matice opavské.